Chessboxing se nezrodil jednou. Zrodil se třikrát.

01

První stopa vede do londýnského klubu

Když se dnes mluví o vzniku chessboxingu, jméno Iepe Rubingh zazní téměř vždy. Nejstarší dohledatelná stopa ale vede ještě o čtvrt století zpátky — do Londýna roku 1978.

Dva britští teenageři, James a Stuart Robinsonovi, si tehdy v malém klubu pro mladé začali hrát s propojením šachu a boxu. Místní tisk o jejich nápadu napsal a právě tady se měl poprvé objevit výraz „chessboxing“. Nebyla to však disciplína s dnešními pravidly, federací ani ambicí vyrůst v mezinárodní sport.

Je fér mluvit o předchůdci, ne o přímém začátku moderního chessboxingu. Dochované pozdější zprávy potvrzují klub i jména obou bratrů, ale neukazují nepřerušenou cestu od londýnského experimentu k dnešní podobě sportu. První kapitola tak zůstává zároveň fascinující i trochu nejasná.

02

Pak vstoupil do hry Enki Bilal

Druhé zrození přišlo v roce 1992. Francouzský komiksový autor a výtvarník Enki Bilal vydal Froid Équateur, závěrečný díl své Nikopolské trilogie. V jeho chladném, dystopickém světě se objevilo mistrovství v disciplíně, která spojovala box se šachem.

Bilalův chessboxing ještě nevypadal jako dnešní zápas. Postavy nejprve absolvovaly dlouhou boxerskou část a teprve potom usedly k několikahodinové partii. Box a šachy se tedy nestřídaly kolo po kole. Přesto komiks vytvořil něco zásadního: silný, snadno pochopitelný obraz sportu, který prověřuje tělo i hlavu.

Bilal nevytvořil mezinárodní pravidla a neuspořádal skutečný turnaj. Dal však chessboxingu příběh, estetiku a napětí. Bez jeho kresby by možná nikdy nevznikl člověk odhodlaný zjistit, zda může tak absurdní nápad fungovat i před živým publikem.

03

Iepe Rubingh poslal fikci do skutečného ringu

Tím člověkem byl nizozemský performer Iepe Rubingh. Bilalův komiks ho přímo inspiroval, ale místo věrné kopie změnil jednu rozhodující věc: šachová a boxerská kola začal střídat. Právě přechod mezi klidem u šachovnice a fyzickým tlakem v ringu vytvořil moderní chessboxing.

Dne 13. září 2003 Rubingh uspořádal v berlínské Platoon Kunsthalle první veřejnou chessboxingovou performanci. Proti němu nastoupil jeho přítel Jean-Louis Veenstra, přezdívaný Luis „The Lawyer“. Rubingh vystupoval jako Iepe „The Joker“. Nápad, který dosud žil hlavně na stránkách komiksu, poprvé získal časomíru, rozhodčí, diváky a skutečné následky každé chyby.

Berlínská akce byla začátkem před publikem. Rubingh však chtěl víc než jednorázovou uměleckou provokaci. Založil World Chess Boxing Organisation a připravil zápas, který už neměl být jen performancí, ale oficiální soutěží a prvním mistrovstvím světa.

04

Nejtěžší není box ani šachy. Nejtěžší je přepnout.

Z dálky může chessboxing působit jako jednoduchý součet dvou sportů. Ve skutečnosti jeho síla neleží jen v tom, že zápasník musí umět boxovat a hrát šachy. Rozhodující je okamžik mezi nimi.

Po boxerském kole se zvedá tep, ruce se třesou a tělo je plné adrenalinu. O několik desítek sekund později musí stejný člověk sedět bez hnutí, číst pozici a rozhodovat se pod tlakem šachových hodin. Potom se vrací do ringu a nesmí si s sebou nést chybu, kterou právě udělal na šachovnici.

Rubingh později popsal právě tuto změnu jako podstatu sportu: mysl se znovu a znovu snaží získat kontrolu nad únavou, hormony a instinktem. Díky tomu chessboxing nepůsobí jako kuriozita slepená ze dvou částí. Má vlastní rytmus a vlastní druh dramatu.

05

Kdo tedy chessboxing vymyslel?

Záleží na tom, na co se přesně ptáme. James a Stuart Robinsonovi představují nejstarší známý předobraz a první doložené použití názvu. Enki Bilal je autorem fikčního konceptu, který dal spojení šachu a boxu nezapomenutelnou podobu. Iepe Rubingh pak vytvořil moderní střídavý formát, uspořádal první akce a vybudoval kolem něj sportovní strukturu.

Hledat jediného otce proto znamená část příběhu ztratit. Chessboxing se nezrodil jedním geniálním gestem. Vyrůstal po etapách: nejprve jako klubový experiment, potom jako kresba a nakonec jako skutečný zápas.